Ahoj písmenka, pohádka o Mondelůzii a Negolandu skončila a s ní, doufám, i náš pobyt doma. Těším se na vás v naší družině a mám pro vás poslední otázku – Co asi měl princ Nathaniel v tajemné nefritové skříňce, kterou nepustil z rukou ani když se topil v moři?

Ahoj písmenka, dnes začneme s novým písmenkem a bude to písmenko N. To je takové negativní písmenko, protože s jeho pomocí nebo spíš s pomocí slabiky ne můžeme tvořit slova, která vyjadřují, že něco nechceme, neuděláme a nebo to uděláme jinak. Slovo negativní dostalo v dnešní době i další důležitý význam a to, že nejsme nemocní, protože jsme měli negativní test. Takže je to vlastně fajn slovo. Já si s ním teď trochu pohraju a zkusím napojit písmeno na vyprávění o Mondelůzii, které najdete níže a dočtete se v něm o tom, jak se v Mondelůzii náhle objevil nádherný princ Nathaniel z Negolandu.

 

Tady mám pro vás třídní foto plné medvídků. Zkuste si jich zapamatovat co nejvíc, bude se vám to hodit.

A ještě malou hledačku pro zábavu. A co to má společného s písmenem M ? Schválně jestli na to příjdete.

písmeno M

Písmenko M se v naší řeči vyskytuje opravdu hojně ( vy byste řekli spíš hodně) a je opravdu mnoho slov, která tímto písmenkem začínají. Myslím, že naše nástěnka by byla plná obrázků a moje ( a možná i vaše hlavy plné nápadů, co od písmene M kreslit, hrát a o čem si povídat. No schválně, zkuste teď spočítat, kolikrát se písmenko M objevilo v těchto pouhých třech větách. (Jestli jste počítali správně zjistíte pod chameleony a doufám, že příjdete na to , kde hledat!)

Abych vám dokázala, že s písmenkem M si může člověk  vystačit dost dlouho, budu vám teď vyprávět pohádku

O Mondelůzii a Negolandu a o tom, jak se princ Nathaniel zamiloval do princezny Mii

1.kapitola

Byla jednou jedna země a ta se jmenovala Mondelůzie. V té zemi nade vše milovali písmeno M a proto všechno důležité a cenné a hodnotné muselo začínat písmenem M. Mondelůzie byla monarchie ( to znamená království) a vládl jí král, který si ale raději říkal monarcha. Jmenoval se Maxmilián X ( to X znamená desátý a je to římská číslice. Maxmilián byl desátý, protože před ním už vládlo Mondelůzii devět jiných Maxmiliánů a to jeho otec, děd, praděd, prapraděd, praprapraděd, prapraprapraděd, praprapraprapraděd, prapraprapraprapraděd a praprapraprapraprapraděd. Všichni tito Maxmiliáni ( a od teď jim budeme říkat Maxové)  byli mocní, ale kupodivu i moc milí a proto lidem milovaní. Byli taky dost malí, ale to bylo v Mondelůzii normální. Všichni byli malí, protože to bylo moderní. Tedy někdo byl i velký, protože, kdyby byli všichni malí, tak by se nepoznalo, že jsou malí, protože by to nebylo s čím porovnat.    Malý král Max měl manželku, která se jmenovala Mia a byla také malá a milá a milosrdná ( to znamená, že uměla svým poddaným odpouštět). Král Max a královna Mia spolu měli pět dětí a ty se jmenovaly Max (po tatínkovi) , Mia (po mamince) a dál Michal, Martin a Markéta. 

 V Mondelůzii si totiž lidé vybírali pro své děti pouze jména, která začínala písmenem M, takže chlapci byli Martinové, Maxové, Maximové, Markové, Michalové, Matyášové, Matoušové a Matějové a dívky Marie, Markéty, Marcely, Mileny, Mirky, Milady a Moniky.

       Jako všude jinde na světě i v Mondelůzii lidé ráno vstávali a chodili do práce nebo do školy. Vstávali vždy mezi sedmou a osmou a k snídani měli bohatý výběr makových buchet a makových rohlíků, třeba s máslem nebo s medem a někdy s marmeládou. Také si mohli dát různé muffiny, sladké i slané, miňonky a medovníky. Všechny tyhle dobroty zapíjeli mlékem a nebo mocca kávou.

     Po snídani se velmi dlouho oblékali, protože dbali na to, aby byli oblečeni podle poslední módy. Bylo mezi nimi opravdu hodně módních návrhářů a také modelek a modelů. Nejoblíbenější barvou v Mondelůzii byla samozřejmě modrá ve všech možných myslitelných odstínech.

       Bohužel jejich krásné modré modely nebyly moc vidět, protože  v Mondeluzii  byla téměř celý den mlha. Taky byl často mráz a Mondelůzané museli nosit několik mikin na sobě. No počasí nic moc, ale byli na to zvyklí. Někteří z nich stejně zůstávali doma, protože byli myslitelé a mudrci. Seděli doma v teple, mlčeli a mysleli a někdy se u toho dost mračili. Mondelůzané ale na druhou stranu také velmi rádi mluvili a proto mnoho z nich bylo úspěšnými televizními moderátory.  Protože se Mondelůzie rozkládala na ostrově, který byl obklopen mořem, mnozí muži se plavili na lodích a  byli mořeplavci. Dalo by se také říci, že byli námořníci, ale oni měli mnohem raději označení mořeplavec. Další velmi oceňované povolání bylo doktor medicíny, mechanik, matematik, malíř a samozřejmě muzikant.                           

Co se týče dětí, tak ty měly ve škole ze všech předmětů nejraději  matematiku, což se vám možná nechce věřit, ale bylo to tak.

Když nebyly ve škole, tak si nejraději ze všeho hráli s míčem a to všechny možné míčové hry, které vás jen napadnou. Jak už jsem říkala, v Mondelůzii byl většinou mráz a mlha a tak si děti hrály ve velkých prostorných halách, které byly krásně barevné a zdálky vypadaly jako obrovské medůzy. Hrály tam vybíjenou, fotbal, basketbal, házenou, volejbal, přehazovanou a nebo vodní pólo. Míčové hry nehrály samozřejmě jen děti, ale i dospělí a nejraději hráli všichni dohromady.

Ti, co neměli rádi sport, což se může stát, trávili svůj volný čas malováním, modelováním, montováním všelijakých chytrých mašinek a muzicírováním. Modelovali především z modelíny nebo moduritu, ale někteří modelovali i z marcipánu a své výrobky vystavovali na mezinárodních marcipánových soutěžích. Malíři malovali hlavně zvířata a nejraději motýly a medůzy. Malování motýlů a medůz  bylo v Mondelůzii velkou módou a každý měl stěny svého bytu vyzdobeny obrazy těchto zvířat. Některé obrazy byly naprosto mistrovská díla. Ale takoví už Mondelůzané byli. Když se do něčeho pustili, byli v tom mistři!   

Další oblíbená činnost Mondelůzanů bylo mytí. Kdyby mohli, myli by se od rána do večera, ale měli na práci i něco jiného, tak se museli krotit. Ale i tak se myli ráno, v poledne, večer, před jídlem po jídle, před spaním a když se vzbudili a někteří si občas nařídili budíka a umyli se i v noci. Když zrovna nemyli sebe, myli všechno kolem sebe, jako třeba nádobí, nářadí, nábytek, nástroje….( počkat, počkat, teď už jsem se dostala k nějakému jinému písmenu! )  no prostě všechno možné. Byli to takoví mývalové. No ano! Úplně jsem zapomněla říct, že mýval byl jejich národní zvíře a obraz mývala byl i na tmavomodré  vlajce Mondelůzie , přesně uprostřed v bleděmodrém kruhu. Byla to velmi krásná vlajka.

Kromě mývalů, motýlů a medůz  žilo v Mondelůzii velmi mnoho dalších zvířat a to ve volné přírodě a nebo v zoologických zahradách a nebo i v domácnostech Mondelůzanů. Byli to medvědi, mravenci a mravenečníci, mouchy, motýli, masařky, mufloni, morčata, mroži, můry, myši, manty, moskyti, mandrilové, maki a mšice. Pak tam ještě žili i zvířata od jiných písmen, ale těch si tolik nevšímali a měli je jen z nezbytnosti.

Zdá se, že už víme o Mondelůzii skoro všechno, jen snad ještě chybí jaké rostliny pěstovali, pod jakými stromy nejraději sedávali, jaké jídlo nejraději jedli, ale to už si jistě nějak dáte dohromady. na víc vyprávění není čas, protože v Mondelůzii se začali dít zvláštní věci. Všechno začalo tím, že mořeplavci vylovili z moře neznámého námořníka. Ten námořník svíral v promrzlých rukou  nefritovou skříňku a nechtěl ji za žádnou cenu pustit. Muži, kteří ho našli se rozhodli, že ho i se skříňkou dopraví ke králi, aby rozhodl, co dál.   

          2. kapitola     Neznámý námořník

Kapitán lodě Mariana přikázal změnit směr a vrátit se zpět do nejbližšího přístavu. Něco mu říkalo, že neznámý námořník není jen tak někdo už kvůli té vzácné skříňce z nefritu. Když neznámý námořník trochu uschnul a s ním i jeho oděv, ukázalo se, že i ten je velmi kvalitní, zdobený důmyslnými výšivkami a dalšími ozdobami. Mořeplavci uložili námořníka  do postele i v jeho drahých šatech a se skříňkou v náručí a protože byl stále v bezvědomí, vzbudili lodního doktora. Celé se to totiž odehrálo v hluboké noci.

Když se rozespalý doktor připotácel do kapitánovy kajuty, kde neznámý ležel, nabraly věci rychlost. Doktor se podíval na neznámého a zděšeně vykřikl: “ Vždyť  je to princ Nathaniel z Negolandu!!!“

Negoland byla nesmírně obrovská země za mořem na západ od Mondelůzie a Mondelůzie neměla s Negolandem dobré vztahy. Nebo se spíš dalo říct, že Negoland neměl dobré vztahy s Mondelůzií, protože Negoland neměl dobré vztahy s nikým. Negoland vlastně neměl žádné vztahy. Negolanďané se s nikým nepřátelili, neměli nikoho rádi, většinou nic nedělali a když něco, tak nic dobrého. Nikdy nikam nejezdili ani nechodili, nic nehráli, nezpívali a jen se nudili. Negolanďané se nudili rádi, protože netušili, že by mohli dělat něco jiného. Protože se nic neučili, tak nic nevěděli ani neuměli. Všechny důležité věci za ně obstarávali návštěvníci z jiných zemí. Negoland byla nesmírně bohatá země, protože měli nekonečné zásoby kouzelných nefritů, tajuplných léčivých kamenů. A právě z tohoto nefritu byla vyrobena skříňka, kterou svíral v rukou nádherný princ Nathaniel. Co dělal na moři a kam se vypravil? Jaký měl důvod porušit všechny zvyklosti svého národa, který nikdy nikam necestoval? Doktor Miroslav Mikulka (tak se totiž lodní doktor jmenoval) byl pevně rozhodnutý to zjistit. Otevřel skříňku, vyndal nezbytné pomůcky a začal připravovat medicínu. Když princ medicínu spolkl, probral se okamžitě z bezvědomí a zajímal se, kde se to ocitl. Doktor mu ochotně prozradil, že se nalézá na palubě mondelůzské lodi Mariana, která míří do přístavu. 

“ A bude tam Mia?“, zeptal se princ a doktor v první chvíli nechápal. “ Jaká Mia?“, divil se. “ No přece princezna Mia. Mám ji rád.“ , zašeptal princ a zase usnul.

3.kapitola  Princ Nathaniel

Doktor Mikulka vůbec nic nechápal. Jak mohl mít princ Nathaniel rád princeznu Miu. Vždyť ji nikdy ani nespatřil. Jenže to nebyla až tak úplně pravda. Princ Nathaniel znal princeznu už dlouho, jen o tom nikdo nevěděl. Bylo to jeho tajemství. Princ Nathaniel byl totiž naprosto jiný než většina ostatních Negolanďanů. Už od malička ho nebavilo nic nedělat a opravdu nerad se nudil. Každý den nalézal něco nového, nevyzkoušeného a všude viděl nekonečně mnoho příležitostí a možností zkoumat, objevovat, pátrat a učit se. Jeho rodiče, král Norbert a královna Natálie to neviděli rádi a snažili se ho všemožně k nicnedělání donutit, ale bylo to marné. Princ nevydržel na jednom místě, neustále šmejdil po celém zámku, nakukoval do všech místností a hledal něco, co by ho zabavilo. No a jednou takhle našel pozvánku na mezinárodní soutěž v modelování marcipánu, na kterou samozřejmě nikdo z Negolandu nejel, ale pozvánka zůstala ležet na stole v obývacím pokoji a na té pozvánce byla fotka rozesmáté princezny Mii s marcipánovým medvědem. Neštěstí bylo hotovo. Nathaniel se do Mii okamžitě zamiloval. To by samozřejmě kdekoliv jinde nebylo neštěstí, ale v Negolandu to neštěstí bylo, protože Negolanďané na lásku nevěřili a každý měl rád jen sám sebe. Jen Nathaniel byl jiný a proto jeho srdce zahořelo láskou. Kdyby žil jinde než v Negolandu, byly by jeho další kroky naprosto jasné. Oznámil by svým královským rodičům, že si vybral nevěstu a ti by okamžitě podnikli nezbytné kroky. Vyslali by poselstvo do Mondelůzie a požádali krále Maxmiliána X o ruku princezny Mii pro svého syna Nathaniela. Jenže Nathaniel bohužel nežil nikde jinde, ale právě v Negolandu a to znamenalo, že je naprosto nemyslitelné, aby se oženil s někým, kdo se nenarodil právě tady. Navíc byl už od malička nezrušitelně zasnouben s komtesou Ninou. Nathaniel Ninu nemiloval. Nina byla sice nesmírně půvabná, ale zároveň namyšlená, nadutá, nabubřelá, nemluvná, nezajímavá, náladová, naprosto nespolečenská a nudná. Neměli nic společného. Nikdy spolu nezažili nic neobyčejného, nic nádherného. Když byli spolu, tak se jen nudili, což Nině nevadilo, ale Nathanielovi ano. Nechtěl strávit svůj život po boku někoho, ke komu nic necítí. Chtěl svůj život strávit s Miou, to věděl naprosto jistě. Samozřejmě nemohl vědět, jestli i Mia náhodou není nudná a namyšlená, ale pokud někdo modeluje tak krásné medvědy z marcipánu, bylo by vůbec možné, aby byl nudný? 

Princ nevěděl, jaká ve skutečnosti je nebo není princezna Mia a proto byl pevně rozhodnutý to zjistit. Musel se dostat do Mondelůzie. Ale jak? Zjistil, že Mondelůzie leží na ostrově, proto bylo jasné, že tam bude muset doplout na lodi. Nemohl ovšem jen tak nakráčet na nějakou loď a přikázat, aby ho odvezla do Mondelůzie. Musel vše podniknout v utajení. Musel utéct z domova. Ani se nepokoušel požádat rodiče o dovolení. Věděl, že jejich jediná odpověď na všechny jeho prosby by byla vždy NE. Několik dalších dní trávil Nathaniel v přístavu a zjišťoval, kam které lodi plují, jaká je cena lodního lístku, jak dlouho trvá cesta a podobné nezbytnosti. Nikomu to nepřišlo divné, protože byli zvyklí na to, že byl Nathaniel neposedný a nerad se nudil. Mysleli si, že se prostě začal zajímat o mořeplavbu a nevěnovali tomu pozornost. Aby nevzbudil jejich podezření, Nathaniel trávil samozřejmě i nějaký čas společným nuděním doma, ale to jen předstíral. Zatímco ostatní nic nedělali a o ničem nepřemýšleli, on plánoval podrobnosti útěku. A ten už se blížil. Nathaniel měl již zakoupený lodní lístek, který si koupil v přestrojení za obchodníka s nugátovými bonbóny. Namluvil kapitánovi, že chce v Mondelůzii rozjet nový obchod. Aby ho přesvědčil, věnoval mu deset kilo nugátových bonbónů nejvyšší jakosti. Do vyplutí lodi  jménem Naděje teď zbývaly  už jen dva dny a Nathaniel doufal, že se nic na poslední chvíli neprozradí.

Kapitán lodi Naděje naštěstí nebyl Negolanďan, jinak by ho asi Nathaniel neobelstil. I když byli Negolanďané nevšímaví, rozhodně věděli, jak vypadá jejich princ. Ale kapitán Nazar to nevěděl a to bylo dobře. V neděli nad ránem loď Naděje vyplula z přístavu a pod plnými pachtami mířila na oceán. Na palubě stál nadšený Nathaniel a doufal, že za několik dní již spatří svoji vyvolenou. Bohužel nevěděl, že se blíží neštěstí. Po několika dnech plavby se loď dostala do nečekaně prudké bouře a jedna z vln, které si pohazovaly s Nadějí jak s dětskou hračkou, smetla nešťastného a nezkušeného Nathaniela do moře. Naštěstí měl princ na sobě záchrannou vestu a tak se udržel na hladině až do chvíle , kdy ho vylovili mořeplavci z Mondelůzie. Princ byl zachráněn.

Když loď Mariana zakotvila v přístavu, dostalo se princi Nathanielovi královského přivítání. Na břehu ho očekával sám král Maxmilián a s ním i princezna Mia. Z telegrafické zprávy se dozvěděli, co se na moři přihodilo a Mia chtěla na vlastní oči  spatřit prince, který se kvůli ní odvážil utéct z neznámého Negolandu a podstoupil nebezpečnou cestu přes moře, která ho málem stála život. Nádherný princ Nathaniel se jí okamžitě zalíbil a brzy bylo jasné, že princ svoji cestu nepodnikl zbytečně.  Neuplynul ani měsíc a v Mondelůzii se slavila slavná svatba, na kterou dorazili i král Norbert s královnou Natálií. V ničem už Nathanielovi nebránili, protože byli neskonale vděční za jeho záchranu. Naopak, náhle se nadchli pro jeho nesčetné nápady a od té doby se život  na Negolandu nečekaně změnil. Nikdo už se nenudil, nikdo nečinně neseděl nebo nestál, všichni byli nadšení pro nové nápady a názory. A nejšťastnější ze všech byli samozřejmě Nathaniel a Mia.

 

 

 

A když už jsme u těch nápadů, můžeme si třeba zazpívat písničku od skupiny Olympic.

Olympic – Dej mi víc své lásky (text) – YouTube

 

 

 

 

 

 

Kdybychom chodili do školy, tak by v pondělí vypukla nová soutěž jednotlivců, ale protože jsme doma, tak si aspoň připomeneme tu starou, tedy housenkový desetiboj.

Tady jsou vaše housenky a protože jste se skoro všichni zúčastnili všech soutěží, jsou pořádně dlouhé. Soutěž to byla napínává a do poslední chvíle nebylo rozhodnuto, kdo všechno se umístí na prvních třech místech.

Vítězové.

Kdybychom chodili do školy, další písmenko , o kterém bychom si povídali, by bylo M. A tak využiji toho, že moje dcera Markéta krásně maluje a půjčím si od ní několik hledacích obrázků.

 

 

 

 Co provádíme v novém roce?

Schováváme chameleonky

 

 

Řešení : Písmen M jsem napočítala 15, doufám, že vy taky. jestli ne, tak jste počítali špatně vy nebo já. I to se může stát . 🙂

Tak co, našli jste všechny?

Vyrábíme chobotničáky

A samozřejmě – užíváme si sněhové nadílky.

A už jsme zase v družině a snažíme se dohonit, co se dá :

Hrajeme divadlo

Kreslíme čaroděje

 

Vyrábíme Mikuláše, čerty a andílky

Pár nápadů z karantény:

Písmenko D

Divadlo

Taky máte tak rádi divadlo? Já hrozně moc. Však ho i ve škole s dětmi hraju, ať už s naším školním divadlem Obsazená židlička a nebo v družině. Teď si asi ještě chvíli pořádné divadlo nezahrajeme, ale to nevadí, zkusíme třeba loutky.

Můžete si doma vyrobit malou plošnou loutku ( nebo i víc loutek) a já vám teď poradím, jak na to.

Nejdřív si uděláte ze čtvrtky šablonu, která je asi tak velká jako ruka maminky a má tvar jako stará klíčová dírka. Vystřiženou šablonu položíte na dolní část čtvrtky, tak aby se vám na papír ještě vešly vlasy, klobouk, šaty, ruce, uši, rohy, no prostě všechno, co vaše loutka musí mít, aby vypadala jako člověk ( nebo zvířátko) a ne jako klíčová dírka. (Víte, doufám, co je klíčová dírka?) Šablonu obkreslíte a přikreslíte všechny ty vlasy, rohy, šaty , ruce, ale pozor – nezapomeňte, že budete loutku vystřihovat, tak si neudělejte nic moc hubené.

Nakonec loutku hezky vybarvíte, pečlivě vystřihnete a zezadu přilepíte špejli, buď lepenkou a nebo lepidlem a kouskem papíru.

Tak a loutka je hotová.

 

 

 

 

Nakresli si draka

Nakreslit draka ale vůbec není jednoduché. Zkusím to sama po paměti a moc mi to nejde. Vím, že drak je velký, má křídla, ostré zuby, drápy, ocas s bodlinami, ale jak to udělat co nejvíc jednoduše? A tak nenakreslím draka, ale malého dráčka. Zrovna se vyklubal a podle mě vypadá takhle.

Chcete si to taky zkusit? Tak jdeme na to.

   

 

To mě to nějak začalo bavit. Asi si nakreslím ještě další dráčky. Zkusím jiné tvary křídel, jiné vybarvení, jiné oči, budu prostě vylepšovat.

 

A tady jsou! Čerstvě vylíhnutí, takže všichni mají narozeniny 6. listopadu. A jak se asi budou jmenovat? Jaké budou mít vlastnosti a zvláštní schopnosti? Kdyby mi tak chtěl někdo poradit. Vím, že toho máte hodně, ale přesto, kdyby někdo věděl, poproste rodiče, ať mi pošlou vaše nápady, popřípadě i vaše dráčky.

Dušíci neboli malí duchové. Je jednoduché je kreslit a je spousta způsobů, jak na to a já to dělám právě takhle.

Máme tady přesně 14 malých dušíků a i když vypadají podobně, jen dva z nich jsou téměř úplně stejní. Dokážete je najít? Poproste rodiče, ať mi pošlou na e-mail vaši odpověď. Nejdřív si to ale pořádně promyslete! Pokud by vám tento úkol připadal moc lehký, zkuste další výzvu.

 

 

 

Písmenko Č

Tak tohle je čaroděj, jak ho kreslím já a kdo chce, může si teď ( nebo klidně někdy jindy) jednoho také nakreslit. Vezměte si čistý papír, ořezanou tužku a pusťte se do toho pěkně podle návodu. Možná ani nebudete potřebovat, aby vám to někdo četl.

 

A je to! Určitě se vám pěkně povedl a já už se těším až mi svého malého čaroděje přinesete ukázat.

_________________________________________________________________________________________________________

Č jako čas, který rychle letí a tak už asi málokdo zná písničku o Čaroději Dobroději.

 

Čáry máry – čmárání nebo čarování ?

 

Prázdný papír? To přece není žádné čmárání. A už vůbec ne čarování. A co když ano? Třeba jsem tam něco načmárala, jenže to není vidět. Tak schválně.

Připravím si všechno, co budu potřebovat a někomu už je možná jasné, co tu budu provádět.

 

    Obrázek už se objevuje……

A už je tu celý!  Můžete si to také zkusit. Bude vám k tomu stačit čtvrtka, bílá voskovka, vodovky a štětec. A víte co? Namalujte mi bílý neviditelný obrázek a až se zase uvidíme, tak si vaše obrázky společně “ vyčarujeme a vymalujeme“ a uděláme si čáry máry výstavku.

Na závěr přidávám ještě  další nápady na čmárání . Tyhle už jsem kreslila jen pastelkami. K prvnímu uměleckému dílu jsem potřebovala ještě pravítko, podle kterého jsem narýsovala cik cak čáry jak mě napadlo. Na obrázku tak vzniklo spousta různých tvarů a útvarů a patvarů, které jsem vybarvila, jak se mi chtělo.

 

Druhý obraz vám možná připomíná nějaké prapodivné zakleté stromy a větve a nebo mořský záliv s mnoha zátočinami a úžinami a nebo…….To už je jen na vás. Zkuste si také nakreslit tajemný čarovný obrázek. Začnete na jedné straně a povedete tužku jak jen vás napadne, doprava a doleva, nahoru a dolů, rovně a klikatě, roztřeseně nebo stojatě, stále a dále až dojedete na druhou stranu. Pak obrázek vybarvíte, můžete použít pastelky nebo vodovky ( těmi je to rychlejší) a také mi ho můžete přinést. Budu se těšit.